Reklamy firem na nás skáčou na každém kroku. Venku na každém rohu visí billborad s reklamou na váš oblíbený supermarket s akci na prací prášky. V televizi je reklama každých 20 minut (začíná se to přibližovat silně západu, kde se na běžnou telku fakt nedá dívat). Nejhorší je asi situace na internetu. Zde reklamy jsou v celé obsahové síti (tzn. webstránky které si prohlížíme). Každý jen trochu více navštěvovaný deník je dokola obsypán reklamami. Obvykle výrazně zpomaluje načítání. Posledně jsem zkoušel super.cz a fakt se to tam nedá. Když si chcete počít v klidu bulvárek, jedou do vás jednu reklamu za druhou, seká se vám prohlížeč  a za minutu z webu odejte a znechucení.

Poslední a nejvíce absurdní mi přijdou reklamní letáky řetězců. Internetová reklama aspoň nespotřebovává surovinu, je to vše virtuální (když teda nepočítám spotřebu surovin na výrobu hardware – počítače). Na reklamní letáky se spotřebují desítky tisíc tun papírů, který se naštěstí vrací zpět do oběhu. A víte jak to funguje ? Každý z nás to již viděl, protože letáky se roznáší i do těch nejzapadlejších vsí.

absurdní oběh reklamních letáků

V podvečer nebo brzo ráno objeví na ulici stará babička s vozíčkem (a se psíkem). Obchází s vozíkem a psíkem všechny vchody a do všech schránek vhodí reklamní leták blízkých marketů. Babička je obvykle důsledná a i když máte plnou schránku, narve to tam vší silou. U některých vchodů je velký box na letáky, odkud si je mohou obyvatelé vzít. Poté následuje několik scénářů. Obvykle letáky skončí ve společné krabici, která se vyhodí do kontejneru s papírem. Případně každý z obyvatel domu vyhodí svůj leták zvlášť. Většina však zůstane ležet bez povšimnutí ve sběrném boxu a nějaký dobrák z domu je vyhodí do kontejneru s papírem. A opět, obvykle někdy v podvečer, do vaší ulice vstoupí stejná či podobná babička s vozíkem. Tentokrát má ale vozík prázdný a v ruce klacek. Umnými pohyby se přehrabuje v kontejneru a vybírá z něj papír, většinou tvořen čerstvě vyhozenými letáky.

Přijde vám to také divné ?

Cpou nám to deno denně. Do novin, televize a internetových deníků. Zprávy o tom, jak ČR nemá zaměstnance. Je období tzv. ekonomického boomu, firmy vyrábějí a také prodávají ostošest. Nejlepší na tom je, že celý boom je vždy postaven na dluzích. Firmy mají podnikatelské úvěry, aby mohly více vyrábět a spotřebitelé si více půjčují na své nakupovaní hovadin. A půjčují si, protože si myslí, jak je na  tom jejich firma dobře a nemají strach o své zaměstnání. Přitom úspěch jejich firmy stojí na tom, že si na výrobu bere úvěry. Takto funguje výrobní systém od začátku novověku. A vždy to skončilo krizí. Plus minus každých deset let nastane pokles. Někdy je mírnější, někdy větší (např. v 2008, kdy nastal velký pokles výroby, praskla hypo bublina v US apod.). Každopádně nikdo nedokáže přesně předpovědět, kdy si spotřebitelé řeknou:”mám dost, už nechci nakupovat”. Jakmile si tohle totiž řeknou, je konec. Bublina splaskne.

nedostatek zaměstnanců trápí většinu firem

České firmy si neustále stěžuji na nedostatek dobrých zaměstnanců. Bodejť by ne. Míra nezaměstnanosti je pod 5% a nižší už být v podstatě nemůže. Takto nízká nezaměstnanost je tzv. přirozená, kdy už nepracují jen ti, co pracovat nechtějí. Kromě různých sociálek sem ale patří i lidé, kteří se nechtějí za prací stěhovat.
Firmy skutečně nemají z čeho brát. Z těch co práci chtějí, zbyli už jen mladí vysokoškoláci z filozofických fakult, kteří si myslí, že jsou hogo fogo a do fabriky se jim nechce. A pak lidé se sníženou inteligencí a slabou zručností. Ti jsou bohužel pro firmy nepoužitelní. Na ostravsku se nedostatek řeší vozením lidí z příhraničí Polska. Jezdí tam celé autobusy. Jezdí k nám také hodně Slováků, Rumunů a Bulharů. Ale stále je to málo, protože ti už raději zamíří do Německa či Holandska. Německo neustále vykřikuje, že je nutné nabírat uprchlíky, které prázdná pracovní místa zaplní. Mají jich milión a pracuje zlomek. Takže ti situaci také nevytrhnou.

Řešením pro firmy je motivovat zaměstnance dobře placenými přesčasy a nenabírat nové. Vysvětlit pracovníkům, že takový boom nemusí trvat dlouho a mají teď možnost si vydělat více peněz na horší časy. Nábor nových lidí teď, povede k propouštění v budoucnu. A s odstupným se propouštění krutě prodraží..

Od 31.května začíná i v České republice platit plošný zákaz kouření ve všech restauracích. Mám s tímto zákazem bohaté zkušenosti ze zahraničí. Jako nekuřák jsem v zahraničí skoro litoval že nekouřím. Kouřit muíte chodit ven. A samozřejmě, právě venku u cigarety dochází k častému seznamování kuřáků. Pokud vyleze zakouřit ven sama ženská, je zřejmé, že je tu bez chlapa a máte šanci se s ní dát do řeči. To se nám, nekuřákům nemohlo stát. My jsme pořád seděli jen v baru uvnitř se svou partou.

V západním světě tento zákaz funguje plošně dlouhé roky. Kuřáci jsou většinou omezeni ven nebo do kuřárny, což bývá často zasklená začouzená místnost, do lze vidět. V ČR měl zákon trochu složitější postup. U nás má kouření v místnostech hluboký kořen. Pokud se podíváte na staré filmy z dob komunismu, všichni kouří doma, v obýváku, na společné šatně, na schůzí a v kanceláři. Společně po boku s nekuřáky. Těžkou říci zda to nekuřákům dříve nevadilo nebo jich bylo málo aby se ohradili. Každopádně kuřáci omezují nekuřáky svými cigaretovými pachy.

cigaretový dým - zákaz kouření v restauracích

Protikuřácký zákon, jakkoli s ním souhlasím má určitě i své neduhy. V podstatě jde o zásah do svobodného podnikání. Otevřete si hospodu a nemůžete se svobodně rozhodnout, zda se v ní bude kouřit nebo ne. Nejvíc mě ovšem vytáčí, proč se začíná právě u restaurací. Pokud nepočítám některá veřejná místa (zastávky, areály státních budov, apod.) tak stát útočí právě na restaurační zařízení. Co ale například kouření doma, když máte děti. Ono se stačí podívat na pár dílů Výměny manželek, co za hovada tam jsou. Hulí spícím dětem přímo na hlavu, hulí v kuchyni při jídle. Zkrátka pořád. A děti v tom vyrůstají. Neměl by snad stát začít právě zde. Ochránit ty, kteří se bránit neumějí? Pokud lezeme do zakouřené hospody, je to naše volba. Můžeme se svobodně rozhodnout, zda chceme cigaretový kouř dýchat. Může se však takto rozhodnout malé díte, jestli mu bude rodič kouřit pod nos ?
Když lze omezovat podnikání, jistě by šlo ohlídat i kouření v domácnostech. Máš děti, tak uvnitř nesmíš hulit.

Před pár lety jsem byl mírně řečeno, závislý na internetových zprávách. Člověk, který nikdy nekupoval noviny má najednou stálý přístup k čerstvým informacím. A klidně jsem obešel tři čtyři hlavní zpravodajské weby a vše četl opakovaně v různých verzích.

Jenomže člověk se přejí všeho. Stejně tak to dopadlo se zprávami. Sice na ně stále chodím denně, ale spíše je skenuju, přečtu některé odstavce nebo zajímavý rozhovor. Vždy ale myslím na to, že jedny patří podnikatelskému neumětelovi Bakalovi a druhé dvoje noviny vlastní STBácký agent. Občas zabrousím i na jiné servery. V poslední době na seznam zprávy. Ty aspoň vlastní Seznam a Lukačovič (a do jejich zpráv se monutuje ještě Právo). Poslední týdny se zde občas objeví i živá reportáž. Mám pocit, že to je jedno z mála médii které je zdá se být nezávislé. Nebo aspoň zprávy z mého pohledu mi přijdou fér.

No, tak poslední měsíce, už prohlížím jen titulky, přečtu úvodní shrnutí a rovnou jdu do diskuze. Tam se totiž člověk mnohdy dozví více než ze samotného článku. Lidé tam napíšu svůj názor. Samozřejmě i diskuze může být zmanipulovaná a mohou tam psát samotní redaktoři pod fake profily.