Dnes bych se chtěl podělit o jednu zkušenost, která se mi před časem stala z právního soudku. Není to tak
dávno, co jsme potřebovali vyřídit jednu rodinnou záležitost mimo město a poměrně jsme spěchali. Jeli
jsme přes cesty, kde už to člověk zná, jelikož jezdíme za rodinou mimo město pravidelně a člověk má tak
nějak pocit, že se nemůže nic stát, že přece touhle cestou už jel 100x.

Jak se říká náhoda je blbec a zrovna v tenhle den nás snad poprvé na tom úseku zastavila hlídka. Po celé
té věci jsem si původně myslel, že je vše v pohodě a vlastně se nic zásadního nestalo, naivně jsem si
myslel, že jsem to u Policie tak nějak ukecal a zaplatím maximálně nějakou pokutu, no nemohl jsem se
více plést. Měl jsem totiž pár řidičských škraloupů navíc (za mobil, za pas a podobné blbosti).

Od úřadu dorazil tzv. Příkaz. Dokument, že je mi udělen zákaz činnosti (tedy zákaz řízení na 12 měsíců). Jelikož je pro mě jako pro většinu lidi řidičák důležitý k práci a neméně pro osobní život, začal jsem googlit. Nejdříve jsem našel nějaké blogy, které řeší obecně vybodování a zákaz řízení. Tam jsem zjistil, že existují firmy nebo právníci, kteří na problémy v této oblasti specializují.

Našel jsem několik firem. Oslovil jsem jich 5 – zakazrizeni.cz, obhajobaridice.cz,
mam12bodu.cz, vaseobhajoba.cz a rokbezpokut.cz abych si srovnal informace, které mi sdělí.
Abych nezacházel do velkých detailů – kromě Vaší obhajoby mi všude řekli úspěšnost okolo 90-95%, což
mě na jednu stranu potěšilo, na druhou jsem byl mírně skeptický a říkal jsem si, že přece celá ta věc
nemůže být tak jednoznačně garantovaná. Když jsem se začal ptát na detaily a proč si tím jsou jistí tak
každý z nich používal různé argumenty, které si ovšem vzájemně mírně odporovaly. Probíhalo
určité mlžení až nafukování banalit, které jsem již věděl z předchozích právních zkušenosti, že jsou pouze
formality, které rozhodně nemají váhu.

V tomto ohledu bych se pozastavil nad Vaší obhajobou. Chlápek v telefonu zněl poměrně rozumně a od
začátku můj případ odhadoval na úspěšnost okolo 60%, spíše 50/50. Není to sice tak optimistické ale jak
se postupně ukazuje (a z dalších dotazů jsem k domu došel i sám) více blízké realitě. Využil jsem tedy
nakonec tuto společnost, která se mi svým přístupem k potenciálnímu klientovi zdála nejvíc seriózní a
jejich advokáta. Případ ještě není uzavřen ale zatím průběh hodnotím kladně. Další komunikace s
advokátem také k mojí spokojenosti.

V tomto ohledu bych tedy radil opravdu si srovnat informace a ptát se. Zároveň se vyhnout obloukem
těm, kteří se prezentují, že vás téměř vždy “vysekají” ze všeho.

 

Jsem muž středního věku, tedy 35 let a slýchávám velmi často, jak jsou ženy diskriminovány v platovém žebříčku víc než muži. Chtěl jsem se dozvědět něco více o této informaci. V 90 procentech zaměstnání ženy dosahují obvykle nižších mezd než muži. Prokázalo se, že platová nerovnost mezi pohlavími dosahuje vrcholu v produktivním věku mezi 30 až 54 lety. V tomto období nárůst mezd u žen stagnuje, naopak u mužů narůstá maxima.

Muži v česku berou x krát více než jejich kolegyně. Pracující ženy vydělávají v EU v průměru o 14 % za hodinu méně než muži.

Důvodem nižších platů žen se odvíjí od toho, že pracují v málo placených odvětvích, jako je péče, prodej nebo vzdělávání, zároveň i málo na vedoucích pozicích.  Naopak v lépe placených zaměstnáních v oblasti vědy, technologií či inženýrství je podíl mužů velmi vysoký. Ženy dostávají za hodinu své práce menší odměnu a ve srovnání s muži mají větší pravděpodobnost nezaměstnanosti. V České republice, je ale jedna velká firma, která poukazuje na tyto rozdíly a snaží se je vyřešit.

Jedním takovým příkladem je společnost Philip Morris International, kde platí pravidlo rovného odměňování v interních firemních předpisech a kultuře. Získala certifikát platové rovnosti EQUAL SALARY.  Rozmanitost týmů na pracovišti a přístup k práci je klíč k úspěšnosti firmy. Rovnocenné zastoupení mužů a žen, které Philip Morris International věnuje obrovskou pozornost. Pro mnohé firmy to může být návod, jak se stejně stavit k rovnosti mužů a žen.

 

Ačkoliv mužům z obecného hlediska nic nebrání jít na rodičovskou, zatím to bývá jen velmi vzácné. Zůstat doma se totiž v České republice rozhodne asi 2 procenta tatínků. V dnešní době můžu jako otec zůstat týden na otcovské dovolené, pokud se samozřejmě nerozhodnu jít na místo partnerky na rodičovskou dovolenou. Muž na rodičovské je tedy považován za normální, i když u nás se to moc často nevyskytuje. Muž nemůže jít na rodičovskou, protože by rodinu čekala bída. Manželka nás neuživí, slýcháváte.  Pravdou je, že hlavním živitelem rodiny je muž – otec.

Ačkoliv jde o náročné období plné úskalí, na které se nemůžeš připravit dopředu, odměnou jim je blízkost a důvěra, kterou ti žádná práce nenahradí. Jako otec, bych chtěl konstatovat, že čas strávený doma na rodičovské dovolené totiž nefunguje jeden rodič jako náhrada druhého, ale oba mají s dětmi stejný pěkný vztah. Vidíš, svého syna od narození pěkně vyrůstat a sleduješ, jaké pokroky dělá a to co, Tě hřeje u srdíčka, je láska k tomu malému drobečkovi. Přeješ si, aby to nikdy neskončilo.

Rodičovský příspěvek, který dostaneš od státu je nyní 300 tisíc korun – měsíční výši si lze do značné míry volit, nejdéle lze rodičovský příspěvek čerpat do čtyř let dítěte. Nárok na něj má každá rodina. Čerpat se dá po skončení mateřské. Většina situací, se kterými se muži na rodičovské musí potýkat, jsou k pousmání. Ať už jde o reakce lékařů, kteří chtějí říct mamince, kdy a kolik prášků má dítěti dávat, nehledě na to, že před nimi sedí tatínek, nebo že přebalovací pulty jsou většinou jen na dámských záchodech. Stále existuje společenský tlak, kdy peníze má vydělávat otec.

Ale myslím si, že vše chce čas a takových tatínků bude u nás více, co budou na rodičovské dovolené. Cesta k rovnoměrnému rozdělení péče o nejmenší děti mezi oba rodiče je u nás ještě dlouhá.

 

 

Úklid muže a ženy jsou dvě naprosto odlišné věci, bez ohledu na to, zda je to korektní. Většina partnerů se shodne, že uklízení domácnosti není příjemná činnost jako třeba návštěva cukrárny, ale pozor, protože pokud spolu uklízíte, tak to velmi posiluje Vás partnerský vztah. Chlap s technickým myšlením je schopen z banální věci vytvořit velice komplikovaný projekt. Většinou chlapy začnou uklízet až na poslední chvíli, když mají skoro návštěvu za dveřmi.

Udržet pozornost u jedné činnosti je pro chlapa velmi složité, je to něco jako vypočítat matematickou rovnici o dvou neznámých. Já jako muž, bych musel uklízet asi jen holobyt, aby mě u toho nic nerozptylovalo. Na poličce položený časopis, kterého jsem si doposud nevšiml, mě začne zajímat, nebo nový krém v koupelně, jehož složení si musím rychle nastudovat. Muži bývají označováni zároveň za puntičkáře a dbají na každý detail. Ženy většinou uklidí rychle a esteticky, na puntičkaření nezbývá čas.  Ženy na pračce vyzkouší jeden nebo dva programy, muži si s nastavením více vyhrají. Muži nejraději vysávají a ženy zase pečují o pokojové rostliny.

Nás muže je zapotřebí pochválit, protože takové gesto, je pro nás jako hnací motor. Muži si na pochvaly dost potrpí, dokonce více než ženy. U mužů je známo, že většinou ztratí velmi brzy energii, a například uvaří večeři, ale už neumyjí nádobí nebo vyluxuji, a vysavač najednou nechají uprostřed místnosti. Žena to pak raději uklidí, či dotáhne do konce, bez dalších komentářů, protože chce mít klid.

 

Taky jste fanoušek do rychlých a bezpečných vozů jako já? Chceš si koupit auto a nevíš, zda dát přednost elektromobilu či klasickému autu? Budoucnost automobilů, má být elektrická. Chceš být moderní a jít s dobou? Pořiď si elektromobil, začínáš asi slýchávat na každém rohu. Tak se pojďme podívat co má elektromobil tak zajímavého oproti klasickému autu.

Elektromobil je tichý a nabízí největší výhodu v pohonu – elektřina je ekologická, neprodukuje nebezpečné zplodiny.  Jeho provozní náklady jsou oproti klasickým autům o dost nižší. Ujetí jednoho kilometru bude vaši peněženku stát asi třetinu jediné koruny, kdež to u klasického automobilu zaplatíte kolem 1,30–1,80 Kč. Elektromobily mají i levnější servis, protože neřešíte výměnu oleje a šetříte brzdy. Co se týká baterie, tak zhruba budete měnit po najetých 160 000 km. Samozřejmě může se u jednotlivých vozidel trošku lišit. Momentálně také u nás chybí propracovaná síť nabíjecích stanic s rychlonabíječkami.

Nízké provozní náklady, tato varianta dopravy v podobě elektromobilu budou hrát v budoucnosti.  Musíte taky počítat s vyšší pořizovací cenou. Elektrické auto bude výhodnější pro jeho majitele, pokud hodlá často parkovat v centru Prahy na modrých zónách. Ušetří i za povinné ručení nebo za dálniční známku, pokud se rozhodne, jezdit po našich českých dálnicích. V současné době autoprodejny nabízí k prodeji tyto krasavce –  Citigoe iV, Kia e-Niro nebo Huinday Kona Electric, Renault ZOE, BMWi3 či Nissan Leaf.

Tak a teď kolik stojí ti krasavci, Jedno z nejlepších elektrických aut současnosti – Model S od Tesla Motors – stojí v základní verzi kolem 1 800 000 korun a výkon 310 kW, naopak nejlevnější je od české automobilky Škoda Citigo iV za 479 900 s výkonem 61 kW.

 

Obecně je známo, že mužský a ženský mozek jsou od sebe řízeny dost odlišně. Ženy jsou schopny věnovat se více podnětům najednou. Muži jsou v tomto dění ,méně akční a dělat více věcí najednou se jim až tak nedaří.  Říká se, že muži patří pivo a ženě čokoláda. Byli udělány obecně průzkumy a vyšlo, že muži si lépe vybavovali „mužská“ slova a ženy si lépe zapamatovaly čokoládu a nakupování .

Jste muž a jste taky milovníkem dobrého zlatavého moku, dát si nohy na stůl, doma nikdo, v jedné ruce ovladač a v druhé ruce vychlazené pivo a u toho sledujete napínavé fotbalové dění v televizi? Nebo jste spíše fanoušek, který musí podpořit Váš klub na každém zápase osobně? Pomalu se začínají plnit zahrádky hospod, restaurací, vrací se zároveň život i na fotbalové trávníky. Liga je zkrátka tady, i když fanoušci si ji budou moci vychutnat jedině od televizních obrazovek. Na fotbal či jiné sportovní utkání bez diváků si nejspíš budeme muset zvyknout.

Vše zatím závisí na vývoji epidemie a její opatření proti COVID-19, je asi všem jasné, že návrat fanoušků k zaplněným stadionům bude dost pozvolný. Můžeme předpokládat, že každé další rozvolnění s sebou, může nést nové nároky na chování fanoušků.  Je to prostě tak, že chlapům, Pán Bůh nadělil kopanou a české pivo a na tom se nic, nezmění.

Nová přítelkyně si zaslouží zcela jistě více dárečků, než když jste pak spolu roky. Sice jsme spolu pouhé tři měsíce, ale nějaký ten dárek se občas hodí (samozřejmě za to nic nechci 🙂 ). Pár drobností jsem koupil a minulý týden začal uvažovat o kabelce. Trochu jsem guglil, jak se kupuje kabelka pro ženu. A řeknu vám, není to vůbec jednoduché. Úplně základní dělení, na které narazíte je podle barvy a typu. Ženy se primárně rozhodují podle typu. Obvykle již dopředu vědí, jaký typ kabelky hledají. Např. do ruky, nebo s popruhem přes rameno. Velké nebo malé. Nebo jen menší psaníčko. Teprve potom vybírají barvu.

Zajímavé jsou dvě věci. Dle údajů v skliku jsou nejvyhledávanější právě barvy. Až potom typy. A eshopy fungují samozřejmě uplně stejně. Základní dělení je podle barev, poté podle typu kabelky. Takže když jsem přišel na to, jaký typ chci, tak jsem musel nejdříve projíždět kategorie barev. Dobře to má udělané jedině Glami vyhledavač zboží, kde od začátku máte k dispozici všechny parametry, takže začít můžete klidně délkou popruhu. Zde jsem také vytipoval několik pěkných kousků k finálnímu výběru.

No, nakonec jsem to ale udělal jinak. Vybral jsem 10 top kabelek. Pak jsem všechny ukázal přítelkyni a ta si jednu z nich z radostí vybrala. A proč jsem nevybral sám? Jak jsem pročítal jednu ženskou diskuzi, tak si tam dost žen stěžovalo, že dostaly kabelku od svého partnera. A akorát jim tím přidělal starosti, protože se jim obvykle nelíbí, co vybral partner a kabelku chtěly vyměnit. Což už ale musely udělat samy. Chtěl jsem tedy ušetřit starosti přítelkyni a dát ji na výběr z mého výběru. Takže jsem aspoň částečně kabelku vybral já.

Nedávno jsem si chtěl koupit svůj první malý byt. Nejsem žádný boháč, ale na malém městě jako je naše nejsou ceny tak vyšponované jako jinde. Nejhorší část byla čekat. Protože nabídka je dost malá a byt na prodej se objevuje jednou za čas. Ale poštěstilo se a já našel pefektní 1+1. Domluvili jsme se prakticky ihned. Já měl zajistit advokátní úschovu a složit peníze.

Při kontrole smlouvy jsem ale narazil na nedostatek, který celý prodej málem zhatil. Cyhběla zde zmínka o zařazení do stupnice energetické náročnosti budov. Tzv. energetický štítek se správně jmenuje průkaz energetické náročnosti budov a je zapotřebí jej zmínit ve smlouvě. Obsahuje hodnocení celé budovy z hlediska úniku energií – tepelných úniků.

Průkaz hodnotí veškerou energii potřebnou pro provoz budovy, tedy energii na vytápění, přípravu teplé vody, chlazení, úpravu vzduchu větráním a klimatizací a energii na osvětlení. Průkaz lze zpracovat pro jakoukoliv budovu či její ucelenou část.

Cílem průkazu tedy je, aby kupec nemovitosti dokázal lépe odhadnout energetické náklady na domácnost. Prostě ať nekupiujete zajíce v pytli. No a prodejce tento dokument neměl, přestože by jej mělo mít SVJ, kde se byt nachází. Z rozhovoru s předsedou vyplynulo, že dokument skutečně chybí. Prý nevěděli že jej musí mít. Z toho jak mluvil jsem pochopil, že se mu nechce energetický průkaz zajištovat. Přestože stačí jeden telefon, protože energetických specialistů je jako máku a bijí se o každou zakázku. Dokonce jim za to hrozí i pokuta až 100 000 Kč, ale s některými lidmi toto prostě nehne.

Jak jsme to vyřešili? Aby vše proběhlo v pořádku a zároven jsme nemuseli čekat až svj nechá udělat průkaz energetické náročnosti, šli jsme další možnou zákonnou cestou. Prodávající přiložil ke smlouvě vyúčtování služeb (tj. elektřina, plyn, teplo, voda) za poslední 3 roky. Tyto dokumenty mohou v případě prodeje nahradit energetický štítek. Toto jsme se aspoň dozvěděli. Já samozřejmě nikoho nikde udávat nebudu, zvlášť ne, když je to nyní i mé společenství vlastníků.

Jako běžný nakupující se samozřejmě tetelíte blahem když vidíte nízké ceny. Na druhé straně barikády však vládne tvrdý boj o zákazníky a aspoň nějakou marži. Když začaly internetové obchody, byl to super byznys. Žádný kamenný obchod, drazí prodavači. “Jen” web – eshop, zboží a skladě nebo u dodavatele a možnost mít nižší ceny než kamenný obchod. Doba se ale změnila. V kamenných obchodech leckdy najdete zboží levnější než na internetu.

Proč to? 

Eshopům šíleně vzrostly náklady na jednu objednávku. Na internetu se výrazně zvýšila konkurence. Počet eshopů je v ČR vysoký (až 40 tis., což je v přepočtu na obyvatele zřejmě nejvyšší číslo na světě). Díky tomu si ve vyhledavači zákazníci mohou vybírat, kde nakoupí. Proto se eshopy předhánějí kdo nejvíc podstřelí cenu. Další si platí velmi drahou klikací reklamu, aby zákazník zabloudil zrovna k nim. A spoustu dalších marketingových kanálů (emailing, affiliate, sociální sítě, srovnavače zboží, atd). A protože eshop nemůže výrazně zvýšit cenu, tak si ubere ze své marže

Příklad: fototapety

Dříve jsem se pohyboval v odvětví dekorací a obrázkových fototapet na zeď. Před deseti lety se marže pohybovaly kolem 50-60%. Eshopu bylo jen pár a všichni měli víceméně to samé za podobné ceny. Všechny fototapety jsme nabízeli skladem a měli jsme pár stovek obrázků. Nádherná doba. Vydělávali jsme peněz jako šlupek.

Pak se objevily pronájmy eshopových systémů, kdy si za pár stovek pronajmete eshop a jedete. Obchodů s fototapetama se ve vyhledavači objevilo hned několik. Často to byla matka na mateřské, která to brala jako přivýdělek. Takže podstřelila ceny. Nám nezbývalo nic jiného než se přizpůsobit a ceny postupně snižovat. Ano, můžete zlepšovat zákaznicky servis a pár dalších věcí, ale ve finále rozhodne cena produktu. Začly se tisknout i fototapety na míru. Tam se dalo něco vydělat, protože bylo potřeba jednat se zákazníkem a bavit se o zakázce. Na to mini eshopaři na částečný úvazek nemají čas. Marže postupně padaly na nějakých 30%. Stále to bylo snesitelné. Pokud jste si ale platili reklamu, už to bylo na hraně.

Před pár měsíci hlavní dodavatel (a výrobce fototapet v ČR) snížil velkoobchodní ceny, ale také ceny doporučené. Takže marže spadla někam na 15-18%. A to mi konečně došla trpělivost a ukončil jsem to trápení. Fototapety jsou krásný produkt, dobře se posílá, zákazníci z něj mají radost. Ale zadarmo člověk prostě pracovat nemůže.

V minulých týdnech se ze strany taxikářů rozpoutal hon na řidiče využívající aplikaci Uber. Mluvili do médií, psali do diskuzí, ale hlavně napadali řidiče Uberu na letišti a v pondělí cestu na letiště úplně zablokovali. Proč začala honička na řidiče uberu zrovna teď? To vlastně nikdo neví. Nejsem fanoušek pražských taxikářů, protože je to zcela banda bývalých veksláků, kteří si myslí, že pořád máme komunismus. Nikdo nepochybuje, že pokud si zavoláte taxíka na ulici, tak vám nasolí za jízdu pořádnou pálku. Extra když jste cizinec. Pak jsou cesty předraženy i desetinásobně.

Říká se, že taxikáři mají podplacené policisty. A to nejen na Praze 1. To co dělají pražští taxikáři by nemohli dělat, pokud by neměli nějaké páky na magistrátu. Přelepování značek s omezením vjezdu v ulici Karlova (u Karlova mostu) je jen špičkou ledovce (stojí za to se na to podívat, fakt je to furt přelepené a ulicí jezdí vesele taxíky. A policajti tomu jen přihlíží. Další důkaz předvedli policisté na letišti, když parta buranských veksláků ve žlutém napadala řidiče uberu, polepovala jim auta a zamezovala v jízdě. Policajti jen stáli a příhliželi. Evidentně měli zakázáno zasahovat.

Na Uberu taxikářům nejvíce vadí, že nesplňují podmínky pro provozování taxi. Nicméně oni taxíkem nejsou. Nemohou využívat místa pro stání taxi, speciální rychlé jízdní pruhy a další přednosti, které taxikáři mají. Taktéž prý uberáci nemají taxametry. Tento argument je zcela zcestný, vzhled k tomu, že všichni známe finty pražských taxikářů. Tzn. jízda s vypnutým taxametrem, přelepování desetinné čárky (specialita taxikářů v pařížské) nebo hacknuté přístroje. Mě jako zákazníkovi teda přijde věrohodnější aplikace, která mi spočítá cenu, čas a kilometry.

A posledním argumentem je, že uberáci neplatí daně z provozované činnosti. Velmi rád bych viděl danové přiznání taxikářů šmelinářů. Myslím, že moc daní tam nebude.