Úklid muže a ženy jsou dvě naprosto odlišné věci, bez ohledu na to, zda je to korektní. Většina partnerů se shodne, že uklízení domácnosti není příjemná činnost jako třeba návštěva cukrárny, ale pozor, protože pokud spolu uklízíte, tak to velmi posiluje Vás partnerský vztah. Chlap s technickým myšlením je schopen z banální věci vytvořit velice komplikovaný projekt. Většinou chlapy začnou uklízet až na poslední chvíli, když mají skoro návštěvu za dveřmi.

Udržet pozornost u jedné činnosti je pro chlapa velmi složité, je to něco jako vypočítat matematickou rovnici o dvou neznámých. Já jako muž, bych musel uklízet asi jen holobyt, aby mě u toho nic nerozptylovalo. Na poličce položený časopis, kterého jsem si doposud nevšiml, mě začne zajímat, nebo nový krém v koupelně, jehož složení si musím rychle nastudovat. Muži bývají označováni zároveň za puntičkáře a dbají na každý detail. Ženy většinou uklidí rychle a esteticky, na puntičkaření nezbývá čas.  Ženy na pračce vyzkouší jeden nebo dva programy, muži si s nastavením více vyhrají. Muži nejraději vysávají a ženy zase pečují o pokojové rostliny.

Nás muže je zapotřebí pochválit, protože takové gesto, je pro nás jako hnací motor. Muži si na pochvaly dost potrpí, dokonce více než ženy. U mužů je známo, že většinou ztratí velmi brzy energii, a například uvaří večeři, ale už neumyjí nádobí nebo vyluxuji, a vysavač najednou nechají uprostřed místnosti. Žena to pak raději uklidí, či dotáhne do konce, bez dalších komentářů, protože chce mít klid.

 

Taky jste fanoušek do rychlých a bezpečných vozů jako já? Chceš si koupit auto a nevíš, zda dát přednost elektromobilu či klasickému autu? Budoucnost automobilů, má být elektrická. Chceš být moderní a jít s dobou? Pořiď si elektromobil, začínáš asi slýchávat na každém rohu. Tak se pojďme podívat co má elektromobil tak zajímavého oproti klasickému autu.

Elektromobil je tichý a nabízí největší výhodu v pohonu – elektřina je ekologická, neprodukuje nebezpečné zplodiny.  Jeho provozní náklady jsou oproti klasickým autům o dost nižší. Ujetí jednoho kilometru bude vaši peněženku stát asi třetinu jediné koruny, kdež to u klasického automobilu zaplatíte kolem 1,30–1,80 Kč. Elektromobily mají i levnější servis, protože neřešíte výměnu oleje a šetříte brzdy. Co se týká baterie, tak zhruba budete měnit po najetých 160 000 km. Samozřejmě může se u jednotlivých vozidel trošku lišit. Momentálně také u nás chybí propracovaná síť nabíjecích stanic s rychlonabíječkami.

Nízké provozní náklady, tato varianta dopravy v podobě elektromobilu budou hrát v budoucnosti.  Musíte taky počítat s vyšší pořizovací cenou. Elektrické auto bude výhodnější pro jeho majitele, pokud hodlá často parkovat v centru Prahy na modrých zónách. Ušetří i za povinné ručení nebo za dálniční známku, pokud se rozhodne, jezdit po našich českých dálnicích. V současné době autoprodejny nabízí k prodeji tyto krasavce –  Citigoe iV, Kia e-Niro nebo Huinday Kona Electric, Renault ZOE, BMWi3 či Nissan Leaf.

Tak a teď kolik stojí ti krasavci, Jedno z nejlepších elektrických aut současnosti – Model S od Tesla Motors – stojí v základní verzi kolem 1 800 000 korun a výkon 310 kW, naopak nejlevnější je od české automobilky Škoda Citigo iV za 479 900 s výkonem 61 kW.

 

Obecně je známo, že mužský a ženský mozek jsou od sebe řízeny dost odlišně. Ženy jsou schopny věnovat se více podnětům najednou. Muži jsou v tomto dění ,méně akční a dělat více věcí najednou se jim až tak nedaří.  Říká se, že muži patří pivo a ženě čokoláda. Byli udělány obecně průzkumy a vyšlo, že muži si lépe vybavovali „mužská“ slova a ženy si lépe zapamatovaly čokoládu a nakupování .

Jste muž a jste taky milovníkem dobrého zlatavého moku, dát si nohy na stůl, doma nikdo, v jedné ruce ovladač a v druhé ruce vychlazené pivo a u toho sledujete napínavé fotbalové dění v televizi? Nebo jste spíše fanoušek, který musí podpořit Váš klub na každém zápase osobně? Pomalu se začínají plnit zahrádky hospod, restaurací, vrací se zároveň život i na fotbalové trávníky. Liga je zkrátka tady, i když fanoušci si ji budou moci vychutnat jedině od televizních obrazovek. Na fotbal či jiné sportovní utkání bez diváků si nejspíš budeme muset zvyknout.

Vše zatím závisí na vývoji epidemie a její opatření proti COVID-19, je asi všem jasné, že návrat fanoušků k zaplněným stadionům bude dost pozvolný. Můžeme předpokládat, že každé další rozvolnění s sebou, může nést nové nároky na chování fanoušků.  Je to prostě tak, že chlapům, Pán Bůh nadělil kopanou a české pivo a na tom se nic, nezmění.

Nová přítelkyně si zaslouží zcela jistě více dárečků, než když jste pak spolu roky. Sice jsme spolu pouhé tři měsíce, ale nějaký ten dárek se občas hodí (samozřejmě za to nic nechci 🙂 ). Pár drobností jsem koupil a minulý týden začal uvažovat o kabelce. Trochu jsem guglil, jak se kupuje kabelka pro ženu. A řeknu vám, není to vůbec jednoduché. Úplně základní dělení, na které narazíte je podle barvy a typu. Ženy se primárně rozhodují podle typu. Obvykle již dopředu vědí, jaký typ kabelky hledají. Např. do ruky, nebo s popruhem přes rameno. Velké nebo malé. Nebo jen menší psaníčko. Teprve potom vybírají barvu.

Zajímavé jsou dvě věci. Dle údajů v skliku jsou nejvyhledávanější právě barvy. Až potom typy. A eshopy fungují samozřejmě uplně stejně. Základní dělení je podle barev, poté podle typu kabelky. Takže když jsem přišel na to, jaký typ chci, tak jsem musel nejdříve projíždět kategorie barev. Dobře to má udělané jedině Glami vyhledavač zboží, kde od začátku máte k dispozici všechny parametry, takže začít můžete klidně délkou popruhu. Zde jsem také vytipoval několik pěkných kousků k finálnímu výběru.

No, nakonec jsem to ale udělal jinak. Vybral jsem 10 top kabelek. Pak jsem všechny ukázal přítelkyni a ta si jednu z nich z radostí vybrala. A proč jsem nevybral sám? Jak jsem pročítal jednu ženskou diskuzi, tak si tam dost žen stěžovalo, že dostaly kabelku od svého partnera. A akorát jim tím přidělal starosti, protože se jim obvykle nelíbí, co vybral partner a kabelku chtěly vyměnit. Což už ale musely udělat samy. Chtěl jsem tedy ušetřit starosti přítelkyni a dát ji na výběr z mého výběru. Takže jsem aspoň částečně kabelku vybral já.

Nedávno jsem si chtěl koupit svůj první malý byt. Nejsem žádný boháč, ale na malém městě jako je naše nejsou ceny tak vyšponované jako jinde. Nejhorší část byla čekat. Protože nabídka je dost malá a byt na prodej se objevuje jednou za čas. Ale poštěstilo se a já našel pefektní 1+1. Domluvili jsme se prakticky ihned. Já měl zajistit advokátní úschovu a složit peníze.

Při kontrole smlouvy jsem ale narazil na nedostatek, který celý prodej málem zhatil. Cyhběla zde zmínka o zařazení do stupnice energetické náročnosti budov. Tzv. energetický štítek se správně jmenuje průkaz energetické náročnosti budov a je zapotřebí jej zmínit ve smlouvě. Obsahuje hodnocení celé budovy z hlediska úniku energií – tepelných úniků.

Průkaz hodnotí veškerou energii potřebnou pro provoz budovy, tedy energii na vytápění, přípravu teplé vody, chlazení, úpravu vzduchu větráním a klimatizací a energii na osvětlení. Průkaz lze zpracovat pro jakoukoliv budovu či její ucelenou část.

Cílem průkazu tedy je, aby kupec nemovitosti dokázal lépe odhadnout energetické náklady na domácnost. Prostě ať nekupiujete zajíce v pytli. No a prodejce tento dokument neměl, přestože by jej mělo mít SVJ, kde se byt nachází. Z rozhovoru s předsedou vyplynulo, že dokument skutečně chybí. Prý nevěděli že jej musí mít. Z toho jak mluvil jsem pochopil, že se mu nechce energetický průkaz zajištovat. Přestože stačí jeden telefon, protože energetických specialistů je jako máku a bijí se o každou zakázku. Dokonce jim za to hrozí i pokuta až 100 000 Kč, ale s některými lidmi toto prostě nehne.

Jak jsme to vyřešili? Aby vše proběhlo v pořádku a zároven jsme nemuseli čekat až svj nechá udělat průkaz energetické náročnosti, šli jsme další možnou zákonnou cestou. Prodávající přiložil ke smlouvě vyúčtování služeb (tj. elektřina, plyn, teplo, voda) za poslední 3 roky. Tyto dokumenty mohou v případě prodeje nahradit energetický štítek. Toto jsme se aspoň dozvěděli. Já samozřejmě nikoho nikde udávat nebudu, zvlášť ne, když je to nyní i mé společenství vlastníků.

Jako běžný nakupující se samozřejmě tetelíte blahem když vidíte nízké ceny. Na druhé straně barikády však vládne tvrdý boj o zákazníky a aspoň nějakou marži. Když začaly internetové obchody, byl to super byznys. Žádný kamenný obchod, drazí prodavači. “Jen” web – eshop, zboží a skladě nebo u dodavatele a možnost mít nižší ceny než kamenný obchod. Doba se ale změnila. V kamenných obchodech leckdy najdete zboží levnější než na internetu.

Proč to? 

Eshopům šíleně vzrostly náklady na jednu objednávku. Na internetu se výrazně zvýšila konkurence. Počet eshopů je v ČR vysoký (až 40 tis., což je v přepočtu na obyvatele zřejmě nejvyšší číslo na světě). Díky tomu si ve vyhledavači zákazníci mohou vybírat, kde nakoupí. Proto se eshopy předhánějí kdo nejvíc podstřelí cenu. Další si platí velmi drahou klikací reklamu, aby zákazník zabloudil zrovna k nim. A spoustu dalších marketingových kanálů (emailing, affiliate, sociální sítě, srovnavače zboží, atd). A protože eshop nemůže výrazně zvýšit cenu, tak si ubere ze své marže

Příklad: fototapety

Dříve jsem se pohyboval v odvětví dekorací a obrázkových fototapet na zeď. Před deseti lety se marže pohybovaly kolem 50-60%. Eshopu bylo jen pár a všichni měli víceméně to samé za podobné ceny. Všechny fototapety jsme nabízeli skladem a měli jsme pár stovek obrázků. Nádherná doba. Vydělávali jsme peněz jako šlupek.

Pak se objevily pronájmy eshopových systémů, kdy si za pár stovek pronajmete eshop a jedete. Obchodů s fototapetama se ve vyhledavači objevilo hned několik. Často to byla matka na mateřské, která to brala jako přivýdělek. Takže podstřelila ceny. Nám nezbývalo nic jiného než se přizpůsobit a ceny postupně snižovat. Ano, můžete zlepšovat zákaznicky servis a pár dalších věcí, ale ve finále rozhodne cena produktu. Začly se tisknout i fototapety na míru. Tam se dalo něco vydělat, protože bylo potřeba jednat se zákazníkem a bavit se o zakázce. Na to mini eshopaři na částečný úvazek nemají čas. Marže postupně padaly na nějakých 30%. Stále to bylo snesitelné. Pokud jste si ale platili reklamu, už to bylo na hraně.

Před pár měsíci hlavní dodavatel (a výrobce fototapet v ČR) snížil velkoobchodní ceny, ale také ceny doporučené. Takže marže spadla někam na 15-18%. A to mi konečně došla trpělivost a ukončil jsem to trápení. Fototapety jsou krásný produkt, dobře se posílá, zákazníci z něj mají radost. Ale zadarmo člověk prostě pracovat nemůže.

V minulých týdnech se ze strany taxikářů rozpoutal hon na řidiče využívající aplikaci Uber. Mluvili do médií, psali do diskuzí, ale hlavně napadali řidiče Uberu na letišti a v pondělí cestu na letiště úplně zablokovali. Proč začala honička na řidiče uberu zrovna teď? To vlastně nikdo neví. Nejsem fanoušek pražských taxikářů, protože je to zcela banda bývalých veksláků, kteří si myslí, že pořád máme komunismus. Nikdo nepochybuje, že pokud si zavoláte taxíka na ulici, tak vám nasolí za jízdu pořádnou pálku. Extra když jste cizinec. Pak jsou cesty předraženy i desetinásobně.

Říká se, že taxikáři mají podplacené policisty. A to nejen na Praze 1. To co dělají pražští taxikáři by nemohli dělat, pokud by neměli nějaké páky na magistrátu. Přelepování značek s omezením vjezdu v ulici Karlova (u Karlova mostu) je jen špičkou ledovce (stojí za to se na to podívat, fakt je to furt přelepené a ulicí jezdí vesele taxíky. A policajti tomu jen přihlíží. Další důkaz předvedli policisté na letišti, když parta buranských veksláků ve žlutém napadala řidiče uberu, polepovala jim auta a zamezovala v jízdě. Policajti jen stáli a příhliželi. Evidentně měli zakázáno zasahovat.

Na Uberu taxikářům nejvíce vadí, že nesplňují podmínky pro provozování taxi. Nicméně oni taxíkem nejsou. Nemohou využívat místa pro stání taxi, speciální rychlé jízdní pruhy a další přednosti, které taxikáři mají. Taktéž prý uberáci nemají taxametry. Tento argument je zcela zcestný, vzhled k tomu, že všichni známe finty pražských taxikářů. Tzn. jízda s vypnutým taxametrem, přelepování desetinné čárky (specialita taxikářů v pařížské) nebo hacknuté přístroje. Mě jako zákazníkovi teda přijde věrohodnější aplikace, která mi spočítá cenu, čas a kilometry.

A posledním argumentem je, že uberáci neplatí daně z provozované činnosti. Velmi rád bych viděl danové přiznání taxikářů šmelinářů. Myslím, že moc daní tam nebude.

V poslední době je u nás stále více firem, které rostou obřím tempem, ale jsou hluboce zadlužené (tento trend je ovšem i zahraničí, tam to bude ještě horší). Nemyslím teď firmy typu EPH (Křetínský), která je zadlužena, tak nějak zdravě. Tzn. že nakupuje další firmy, které jsou ale samy o sobě ziskové (či se tomu blíží) a majetek je formou nových továren a elektráren, které mají svou skutečnou hodnotu (a poptávku po svých produktech – energii).

Já mám na mysli online společnosti, zabývající se prodejem koncovému zákazníkovi. Retail byznys je dnes neuvěřitelně pokřivený. Marže na produktech klesly na minimum, protože zkrátka vyrobit cokoli není problém. Vliv má samozřejmě i Asie, která nás zaplavuje mořem laciných cetek (oblečení, kuchyňské potřeby, už i nabýtek a vybavení domu..). U nás funguje několik velkých online firem, které rostou obřím tempem a jsou ve ztrátě každý rok, ale navíc zvyšují své dluhy. Typickým příkladem je gigant Mall a Zoot, které se z dluhů nevyhrabou snad nikdy. Přitom konkurenční Alza je v zisku a dluhy jsou úměrné růstu (působí již na 28 trzích). Další příklad ziskových projektů jsou Vivantis a Notino (bývalé Parfums). Tyto tři ziskové příklady jsou eshopy budované dlouhé roky od nuly, doslova z garáže. A jejich hospodaření tomu odpovídá. Nikdy se neúměrně nezadluží a stále mají dostatek hotovosti (tj. dobrý poměr mezi přijímanými penězi od zákazníků a výdaji ve formě nákupů od svých dodavatelů). Na rozdíl od toho jsou Mall a Zoot násilím protlačené značky, kde za pomoci obrovského balíku peněz sebraly kus trhu, ale ten pořád není schopen uživit. Zvláště Zoot na to asi nebude nejlépe, protože zvažují nabízet firemní dluhopisy nýmandům (tzn. nám obyčejným lidem). To u firem zpravidla značí vrchol zoufalství, kdy nejsou schopny získat peníze od banky.

Je asi otázkou času, kdy již nenajdou další ovce na dotování svých ztrátových byznysů a v té chvíli nedokážou splácet své závazky. Pak následuje insolvence a prodej. Podobně skončili levne-elektro nebo mt-nabytek.

Nedávno jsem viděl hezký virální obrázek Zemana s pozadím vepřína v Letech. Na obrázku byl nápis “Svině v letech”. Vtipný a nápaditý. To co provádí Hrad v posledních měsících a řekněme v posledních rocích (nechci opět užívat slovo lety) je fakt humáč. Jestli toho starce zvolí ovčani znova, tak to bude katastrofa pro ČR.

Co mě ale pobavilo v posledních dnech je kauza Liglass Trading. Vše vyšlo najevo, až po zveřejnění dopisu hradního kata Mydláře (čti správně jako Mynář). Bezištně napsal dopis zkorumpované kyrgyzské vládě, kterým měl firmu podpořit ve výběrovém řízení na dostavbu energetické kaskády. Jedná se o vládní projekt, jehož součástí je i odkup podílu ruské firmy, která měla projekt původně na starosti. Úsměvné je, že firma Liglass Trading do té doby operovala s ročním obratem kolem 15 milónů a rozhodně se nevěnovala energetice.

Shrňme si následující fakta, která dohromady tvoří více než podezřelý celek:

  1. Sesterská firma Liglass je v insolvenci a dluží pár desítek miliónů svým věřitelů (ověřitelné na justice.cz, stačí do insolvenčního rejstříku zadat liglass.
  2. Zakázka se odehrává v dalekém Kyrgysztánu, který je znám přebujelou korupcí, klientelismem a vládou malé skupiny oligarchů.
  3. Nákup podílu ruské firmy, který je podmínkou dostavby.
  4. Liglass Trading na svých webových stránkách tvrdí, že podobných projektů dělala v zahraničí desítky. Nikdo z jejich partnerů a zadavatelů však firmu nezná.
  5. Financování projetku (je třeba investovat cca 15 miliard korun) je nejasné, jednatel firmy tvrdí, že peníze má. Přitom jde o klíčovou část kontraktu. Kdo jej zaplatí?
  6. Nejsou veřejně známy žádné garance. Hrozí tedy tajná garance českého státu, který by případný tunel zatáhl ze svého.
  7. Dobrovolná nezištná pomoc hradního kancléře (dovede si představit že člověk s nejasnou minulostí a bez prověrky dělá něco jen tak?)

Těchto sedm bodů poměrně jasně shrnuje, že kolem zakázky je spoustu otazníků a minimálně podezřelých okolností. Nicméně již probíhá. Celé to působí jako vymyšlený tunel, kdy Liglass Trading na všechny práce bude mít subdodavatele. Ten proinvestuje peníze, nic se nepostaví a bude se hledat viník případně garant, který to uhradí. Ten nám jen zbývá se modli, že český stát (nebo některá jeho složka) zde jako garant nevystupuje.

jednatel Smelík podepisuje kontrakt před kyrgyszkým prezidentem Atambajevem

babišova hospoda bez eet

Tak tohle mě opět rozesmálo a poté i naštvalo. Snažím se na zprávy z ihned a idnes dívat s nadlhledem, protože vlastníci mají svoje (často vzájemně shodné) zájmy. Ale tohle je zase výplod. Odborníci z Deloitte (auditorská firma – jinak řečeno, “upravíme vaše účetnictví dle vašich potřeb..”) vyhlásila jakousi malou noname anketu o které se okamžitě píše na ihned.

Výsledek ankety mezi podnikateli ukázal, že EET je druhý nejoblíbenější podnikatelský zákon. A teď tu o červené Karkulce. Tak předně. Ankety  se zúčastnili předem vybraní členové tří veskrze soukromých organizací (pouhých 360 osob). Za druhé nominace EET do ankety se objevila až den před hlasováním.. jako zázrakem. A za třetí není nikde dohledatelný způsob hlasování a doptávané otázky. Zdroj dat je však pro posouzení kvality ankety zcela zásadní.

Navzdory ušlechtilým kecům klukům z Deloitte je tento počin naprostá slátanina. Veřejně pak prezentovat výsledky jako většinový názor je lež (a kdo lže ten krade, že Deloitte?). Rozhodně většina podnikatelů z EET takto nadšená není. Jen to komplikuje podnikání. Krásnou ukázkou jsou eshopaři, kteří museli integrovat drahá řešení, aby dále mohli provozovat platbu kartou (!!??). Karta je snad bezhotovostní platba ? Prostě celý zákon je slátanina, která má za úkol jedině. Pomalu znepříjemňovat malým podnikatelům jejich podnikatelské úsilí a ubíjet v nich podnikatelského ducha. S úbytkem drobných podnikatelů se bude soustřeďovat kapitálová moc několika velkým majitelů. To budou vlastně čeští oligarchové. Dnes je situace pořád v pohodě, protože živnostníků je dost. Ale pomalu se kolem nich stahují mračna. Třeba Finanční správa podniká řadu kroků, jak vám podnikání znepříjemnit a pokud na vás ukáže prstem někdo z mocných, je po vás.